Zuby se kazily již pravěkým lovcům

Za zubními kazy stojí rafinovaný cukr. To je rozšířený názor. Vědci ale dokázali, že zuby se kazily už pravěkým lovcům a prvním zemědělcům. A to přitom žádný rafinovaný cukr konzumovat nemohli.

Dlouho panoval názor, že díky stravě lovců a sběračů nebyly nijak ovlivněny jejich zuby. Že nemohli mít zubní kazy a s nimi související bolesti zubů. Je pravda, že z doby středního paleolitu v Evropě a západní Asie ani z doby panování neandrtálců neznáme z kosterních pozůstatků téměř žádné případy zubního kazu.

Za kazy mohly ořechy

Nicméně v září 2013 odhalily výsledky vyšetření 52 koster v Jeskyni holubů na východě Maroka, že již před 15 000 roky zde trpěli lidé zubním kazem. A to i přes názor, že kazy souvisí s příjmem vyšších sacharidů z obilovin v době neolitu.

Za kazy v Maroku zřejmě stojí semena borovice přímořské, piniové oříšky a pistácie, které obsahují vysoký podíl sacharidů.

I když byl v této době v severní Africe rozšířený rituál odstranění předních zubů, nenašly se důkazy o odstranění nemocných zubů, a to i v případě, že se lidem vytvořily bolestivé abscesy.

Včelí vosk jako vyplň lidských zubů

Šikovnější byli lidé před 7 500 – 9 000 lety v Pákistánu. Obyvatelé byli zruční ve výrobě šperků. Dovednost vrtat malé otvory zúročili při ošetření zubních kazů. Na dutiny v zubech používali kamenné nástroje, které užívali pro výrobu perlových náhrdelníků.

Léčba zubních kazů byla v neolitu velmi efektivní a účinná. Tehdejší lidé dokonce uměli aplikovat na ošetřený kaz zubní výplň, která byla vyrobena z včelího vosku. Důkaz byl objeven ve Slovinsku a je asi 6 500 roků starý.

Asyřané připisovali kazy zubnímu červu

Sumerské texty z období kolem roku 1 800 před Kristem poprvé popisují jako příčinu zubního kazu a následných bolestí červa. Pověru pak převzali i starověcí Řekové a Římané.

Asyřané se snažili zubního červa rituálně zaříkávat. Nosili i dary svému nejvyššímu bohu jménem Anu - zralé fíky, meruňky a jablečnou šťávu. Legenda o červovi v zubu se nachází také ve spisech Homera.

Na zuby se také aplikovala různá přírodní analgetika. Lékař římského císaře Claudia, Scribonius Largus doporučoval v 1. století našeho letopočtu blín černý. Blín měl červa zabít.

Silně jedovatý blín se používal ve formě výplachů, ale i obkladů. Také se žvýkala a kouřila jeho semena.

Starověcí Egypťané léčili i paradontózu

První známý zubař ve světových dějinách (a současně lékař) byl Hesy-Ra ve starověkém Egyptě (cca 2 700 let před Kristem). Byl poctěn titulem WR-IBH-swnw. Tedy "velký zubař a lékař."

Lékařské zákroky v ústní dutině popisuje papyrus Ebers z roku 1 550 před Kristem. Jedná se o jeden z nejstarších dochovaných textů o zdravotnických tématech a opatření k léčení různých nemocí zubů, zejména zubního kazu a parodontitidy.

Zrno se v Egyptě mlelo kamennými mlýny. Chléb pak byl kontaminován kamennými granulemi. To vedlo k rychlému opotřebování zubů. Extrakce zubů byly výjimkou. Jako zubní výplň po ošetření kazů se používala křída, pryskyřice, malachit a rostlinná semena.

Čištění zubů větví keře

Ve starověku se rozšířila dentální hygiena s pomocí žvýkání vláknitých větví keřů. Například salvadory perské zvané Miswák. Větev nahrazovala (a dodnes v některých oblastech severní Afriky a Blízkého východu nahrazuje) zubní kartáček. Větev salvadory obsahuje abraziva, dezinfekční prostředky a dokonce i fluoridy.

Ve starověké indii proslul v asi 5 století před Kristem chirurg Sushrut. Ten je považován za průkopníka anestezie, kterou prováděl mimo jiné pomocí konopí (marihuany) - cannabis indica a účinné látky THC.

Čistící prášek na zuby z popela kostí

Z dob starověkého Říma také pochází čisticí prášek s názvem Dentifricium. Prášek tvořily sušené rozemleté kosti a rohy nebo kosti spálené na popel. Směs dále doplnily drcené mušle a pemza, jedlá soda a myrta. Používala se také sůl. Léčba zubních kazů solí se používá ještě dnes v některých částech Asie – například venkovských oblastech Číny.

Ve třináctém století přišel Hildegard von Bingen s novou příčinou kazů. Sice je nadále přičítal zubnímu červu, ale upozornil na nutnost zubní hygieny. Oplachování zubů vodou s aloe a myrtou pak mělo zabránit, aby se mohli zubní červy množit.

Moderní teorie příčiny kažení zubů

Teprve v 19. století bylo upuštěno od hypotézy existence zubního červa. Byly vyvinuty různé teorie o vývoji zubního kazu. Mnichovský anatom Michael Pius Erdl vystoupil v roce 1843 s teorií zubního parazita.

Leonhard Köcker přišel s teorií chemické přeměny složek potravin pomocí bakterií. V roce 1890 na něho navázal Willoughby D. Miller, který připsal zubní kazy bakteriím mléčného kvašení. Tato příčina byla uznávaná až do roku 1960. Po Millerovi je také pojmenována jehla pro vyhledávání a čištění zubních kanálků. Je mu také připisován výrok, že čistý zub neonemocní.

Dnes už víme, že za zubní kaz mohou zejména bakterie, které tvoří zubní plak. Jako nejlepší ochrana a prevence zubního kazu je pravidelná ústní zubní hygiena. Pravidelné čištění zubů kartáčkem a pastou, mezizubními kartáčky nebo nití doporučujeme doplnit zubní hygienou absolvovanou jednou za půl roku v zubní ordinaci zubaře Liberec. Nechte si profesionálně vyčistit zuby ultrazvukem.